"Casey!"
"Jo, mami, už jdu!" zavolám na mámu a po svých pěti minutách oddechu od uklízení se jdu zase vrhnout do příprav velkolepý oslavy pro toho... "Grr!"
"No kde jsi tak dlouho? Chci, aby všechno bylo perfektní!" řekne máma a zasněně se podívá na fotku, na který je ona s tím. "Takže... támhleten stolek posuň k oknu, ty křesla trošku odsuň ke stranám a pak máš támhle na stole konfety a-"
"Mami! Proboha bude mu 40, ne 10. Na co konfety? Ty jsou snad pro děti, ne?" stopnu mámu v jejím přidělování úkolů.
"No a co? Konfety patřej ke každý oslavě narozenin."
"V tom případě proč já je na svý oslavě nikdy neměla? Och! Promiň, já zapomněla. Jak bych taky nějaký konfety mohla mít, když jsem žádnou oslavu ještě neměla!" Začalo to ve mně vřít dřív, než jsem čekala.
Je to pravda... máma niky nechtěla nic slavit, kromě Vánoc, dokud nepoznala Joshe. S ním teď slaví i první lístek na stromě. Když jsem byla malá, táta mi občas udělal takovou malou tajnou oslavu narozenin, ale konfety tam taky žádný nebyly.
"Hele mladá dámo, uvědom si laskavě s kým mluvíš a jakým tónem mluvíš!"
Odejít do pokoje, pořádně prásknout dveřma a nechat mámu trochu se uklidnit, to byla teď jediná správná možnost a tak jsem to taky udělala. Jen co jsem se trochu nadechla čerstvýho vzduchu, už jsem měla v ruce mobil a volala jsem Eliz.
>>><<<
Hodně štěstí zdraví,
hodně štěstí zdraví,
hodně štěstí, milý Joshi,
hodně štěstí zdraví!
Máma mě donutila zpívat tuhle hnusnou písničku hnusnýmu člověku, jaká ironie. Já, která tu písničku v životě neslyšela směřovanou na mě jí teď budu zpívat někomu, koho živelně a otevřeně nenávidím. Jako by se mi svět vysmíval! Daří se mi téměř všude, jenom v rodině to vře.
"Tak, je čas rozbalit dárky!" hopsala po obýváku moje rozverná máti a vnucovala Joshovi dárky, kterých jsem tu napočítala všehovšudy asi 6, z toho jeden je ode mě, protože mě máma (opět) donutila mu koupit něco k narozeninám. Naštěstí neřekla co a jak drahý to má bejt...
Josh vzal první dárek v růžovo-zeleném balicím papíru ("Proboha, takhle hnusnej balicí papír mu nepřeju ani já a to už se musím zamejšlet, jestli se mnou něco není...") a když ho rozbalil (spíš roztrhal na miniaturní kousky), byl v něm...
"Kelímek od jogurtu?" řekli jsme nevěřícně s Joshem najednou.
"Ano! Viděla jsem u Casey ve škole v galerii tyhle výtvory z kelímků od jogurtů a chtěla jsem si to taky vyzkoušet! Neni to úžasný?" radovala se máma a štěstí přímo zářila.
"No... můžu mít takovej kontrolní dotaz?" prohlásila jsem velmi nenápadně. "Co si na tom kelímku prosimtě udělala? Je tu nějak špatný světlo..." a Josh měl v očích tu samou otázku.
"Mně se to... moc nepovedlo. Totiž... myslela jsem, že jako držák na propisky se to hodí." pousmála se nesměle moje drahá matička a já v tu chvíli měla opravdu hodně co dělat, abych nevybuchla smíchy. Jak z faktu, že máma už dává jako dárky i kelímky od jogurtů, tak z Joshovýho výrazu, kterej jasně napovídal, že neví, jestli se má smát, řvát, nebo brečet.
V dalších balíčkách měl Josh převážně oblečení a taky přívěsek na řetízek. Můj dárek si zjevně chtěl vychutnat se všeho nejvíc, a tak, jak se říká, to nejlepší na konec.
Pomalu trhal balící papír z A5 velikýho přání k narozeninám. Nevím, co se mi na tom mini kondomu,co k tomu byl přibalenej, nelíbilo, ovšem nebejt tam máma, tak jsem mrtvá. Nemá smysl pro humor, tenhle... tohle cosi.Vlastně to nemá smysl pro nic...





:D:D:D mazec.. xD to bych teda nečekala... :D :D :D