"Kde jsi?" píšu Elizabeth SMSku, protože už na ní dobrou půl hodinu čekám před školou, pomalu zvoní a ona pořád nikde. Nakonec to čekání vzdám a jdu do třídy na první hodinu, kterou je můj velmi oblíbenej předmět - tož matika.
Přibližně uprostřed hodiny se roztlítnou dveře a v nich stojí udejchaná Eliz.
"Par-pardon, promiň, že-že jdu pozdě. Uf... Já jsem to...byla to... na poště a ona tam byla to... moc to... velká...Uff... fronta. Ehm... pardon." vyklopí ze sebe a zapadne do lavice vedle mě přes uličku.
"Slečno Rokwoodová, nejsme holubník, sem si nemůžete jen tak vtrhnout, jako by se nechumelilo." poznamenala ostře učitelka a pohoršeně se na Eliz podívala.
"Ono se taky nechumelí.Kdyby se v létě chumelilo, na koupák bychom chodili v zimě." podotkla jsem docela správnej dodatek k učitelčinýmu proslovu.
"Vás jsem se, pokud vím, na nic neptala, Cake."
"Ale já se vás ptám, proč máte tak absurdní keci směrem z mojí kámošce, když se vážně nechumelí a taky by mě zajímalo, proč ona je slečna Rokwoodová a já Cake?" postavila jsem se v lavici. Že já ksakru dokážu vždycky vybuchnout tak rychle...
To už se postavila i učitelka a vzájemně jsme se propalovali pohledama. Nikdo ani neceknul.
"Dobře tedy, slečno Carliseová. Tak já vám tedy vysvětlím pár pravidel této školy. Za 1. dodržuje se tu určitá autorita, za 2. tato škola opravdu není holubník, aby si sem každý chodil kdy a jak se mu zachce a za 3. jste po škole." dokončila svůj monolog a už stála celá třída a všichni se do ní pustili s tím, že mám pravdu a jestli by se náhodou nechtěla uklidnit,což mě vážně pobavilo. Navíc fakt, že bych měla bejt po škole, mi vážně nijak netrhal žíly, protože mám stejně odpoledku, tak si tady tu hodinu mezi dopoledním a odpoledním klidně vysedím. Stejně mám pravdu, ať se jí to líbí, nebo ne.
>>><<<
"Dokud to nevypočítáte, tak se z tohoto místa nehnete, je vám to jasné?" podá mu matikářka po škole papír s příkladem na půl A4.
"Jasný? Ani moc ne, ale budiž."
"Fajn, tak se do toho dejte, jinak máte neomluvenou hodinu."
"Proč neomluvenou? Jestli máte tak velkej zájem o to, abych vám tu povídala, tak si řekněte, já tu hodinu klidně celou omluvim - to pro mě vážně neni problém."
"Cake, tedy slečno Carliseová, věnujte se příkladům a buďte při tom laskavě zticha."
Výborně... tak přece jenom jsem skejsla v tom nejohavnějším místě na celý škole s tou nejohavnější učitelkou na škole v ten nejkrásnější den za celej červen. Tak jsem tam prostě jen tak seděla, čuměla jsem z okna a hrála jsem si s tužkou. Nic jinýho a lepšího na práci mi bohužel nezbylo. I když tohle taky nebylo tak špatný. Neomluvenejma hodinama nám vyhrožuje pořád někdo a stejně se z toho nikdy svět nezboří.
"Jdu na oběd a ty tady pěkně zůstaneš, jasný?" řekla učitelka a zmizela za dvěřma.
"No jistě! Jděte se nacpat, já počkám! Vždyť já mám přece času dost vy... vy...!" řvala jsem přes celou třídu do toho prázdna.
"No no no, klídek slečno. Přišli jsme tě zachránit." ozvalo se ode dveří zrovna ve chvíli, kdy jsem z nudy dělala hvězdu mezi lavicema.
"Láfko!" skočila jsem Elizabeth kolem krku a začala v duchu děkovat všem svatym, že mě v tom nenechali.
"Tys zachránila mě, tak já - teda my zachráníme tebe," mrkla na mě a Mike - spolužák a třídní matematik - už se vrhnul k papíru a rychle sepisoval výsledek.
"Tadá! Máš to tady baby. Hoď jí to na stůl a pojď." prohlásil Mike a šel šmírovat ke dveřím, jestli nejde učitelka.
Čekání nečekání, prostě jsem jí to hodila na stůl a šla jsem na malování, kam jsem to stihla jen tak tak, abych nepřišla pozdě.
"Dortí já pro tebe po malování přijdu jo? Musím ti něco říct." řekla ještě Elizabeth, poslala mi vzdušnou pusu a už byla pryč.





jujky.. xD hej ale já chci action!! :D::D jinak dááál!!! :d bóže.. xD