"Ježiš... zlato chceš nějak pomoc?"přiběhne ke mně po dvouhodinovce malování Eliz a bere mi věci z rukou.
"Jo... zabij mě a zakopej mě někam... hodně daleko, široko a hluboko." řekla jsem a zhroutila jsem se pod nejbližší strom. "Dneska je vážně den..."
"Co se stalo prosimtě?" pečlivě si mě prohlíží Eliz a zkoumá, jestli nemám nějakou viditelnou újmu na zdraví.
"Takovou pohromu jsi vážně ještě neviděla. Nejdřív se mi podařilo vylejt vodu od barev na svůj výtvor. Když sem si šla pro novou vodu, zakopla sem o Julii, ta spadla na svůj stojan, a ten jak se složil, složila se celá řada těch stojanů. Tohle se prostě může stát jenom mně."
"Ale no tak. Jsou i horší věci... a taky lepší." řekla tajemně Elizabeth.
"Hele a nechtěla jsi mi náhodou něco říct? Nejlépe nějakou další pohromu." podotkla jsem ironicky.
"No chtěla. To jsou právě ty 'lepší' věci, jak jsem řikala."
"Elízo, ty mě děsíš!"
"No víš... v sobotu jsem tak prolejzala netem a objevila jsem stránky nějaký pěvecký soutěže, co se každej rok pravidelně pořádá v Německu a je fakt prestižní."
"A to je důležitý?"
"Počkej sakra... Ty umíš úžasně zpívat a ještě k tomu skládáš krásný texty a tak mě napadlo-"
V tu chvíli mi to začalo docházet. "Eliz nechtěla ses mě doufám zeptat, jestli bych se tam nechtěla přihlásit, že ne? Fakt nechtěla."
"No... popravdě, zeptat jsem se tě nechtěla, protože vím, že bys nesouhlasila. Takže sem tě rovnou přihlásila!" vychrlila na mě Eliz a já měla čelist až na zemi.
"Tos neudělala! Ty jsi se zbláznila! Normálně zbláznila! Stejně mě tam máma nepustí a jestli mě tam pustí máma, nepustí mě Josh a vůbec, já zpívat nikde na veřejnosti nebudu. Ani omylem." dokončila jsem svůj monolog a popadala dech.
Mám jí sice ráda, ale tohle vážně trošku přehnala. Ví moc dobře, jak obrovský problémy s trémou a veřejností mám a udělá mi tohle. Zpívat na nejprestižnější pěvecký soutěži v Evropě... Vim přesně, jakou soutěž myslí. Jako malá jsem na stránky tý soutěže chodila často a snila jsem o tom tu soutěž vyhrát, ale už dlouho po tom nijak zvlášť neprahnu. Zpívat před 5000 lidma? Ani omylem! To prostě nepřipadá v úvahu, ani kdyby Merlin měl zničit zeměkouli. Ne!
"To, jestli by tě tam vaši pustili, to už jsem taky zařídila. Měla by sis začít balit. Odlítáme pozejtří v 7 ráno." oznámila mi teď už zjevně bejvalá nejlepší kámoška, protože se jí chystám zabít, chytla věci na malování, který jsem měla poházený kolem sebe a už si to razila směrem ke mně domů.
"Nikam nejdu... nene, ani mě nehne." řikám si sama pro sebe a přesvědčuju, že to neskutečný nutkání jít za ní vážně nemám. Ne... já mám přece silnou vůli.
"A dělej. Dneska a zejtra musíme jít ještě nakupovat!"
"No jo už letím."
Nezvládla jsem to. Proč mě vždycky dokáže takhle zlomit? Á já jí nesnáším! Ne miluju jí, protože se mnou chodí nakupovat. Oooch láfko, miluju tě, ale za to, jsi mi provedla tě hned po těch nákupech zabiju. Podepsala sis ortel, Rokwoodová.
>>><<<
"To je moje!" vrhla jsem se po prvním tičku, který mě v tom malým outletu tam u nás praštilo do očí. Ráda si koupím něco značkovýho, ale proč tolik utrácet, když v outletech mám kolikrát mnohem větší a lepší výběr a je to za třetinovou cenu?
"Fajn, jdi si to vyzkoušet, hvězdo, já ti zatím najdu něco dalšího," řekla Eliz a rozhlížela se kolem. "Ještě moment!" zastavila mě a přeskenovala mě pohledem. "Ok, můžeš jít," zazubila se.





Mrcho... takhle vydírat a potom to máš na blogu.. ti dým.. tsss.. xD