close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nevěřím na osud - 6. Kapitola

26. ledna 2009 v 22:01 | Morbid_Curiosity |  JB&TH-Nevěřím na osud
Notnou chvíli jsem se ve vyhlídnutým triku (černym s růžovýma sluchátkama a deskama) nakrucovala před zrcadlem v kabince, než jsem se odhodlala předvést se i Eliz. A opravdu jsem z tý kabinky radši vylejzat neměla. Jakmile jsem totiž odhrnula závěr, spatřila jsem kopu barevnejch hadrů a pod nima dvě známý dřínový nohy.
"Tady jsem ti něco málo našla." prohlásila Elizabeth.
"Málo? V tom případě nechci vidět, co u tebe znamená hodně. Radši nechci ani vidět, co je u tebe středně." vzala jsem si od ní kopu věcí a jednu po druhý jsem jí na sobě ukazovala.

Nakonec jsme z 15 triček vybrali 4, ze 7 kalhot 2, z 5 sukní 1 a to s velkýma obtížema protože mně sukně vážně neladěj mojí řádně vymakaný freestyle-punk-emovský image. K tomu mi Eliz naložila asi 5 různobarevnejch legín od svítivě žlutý až po zeleně hvězdičkovaný ("To nemyslíš vážně, že ne!" - "Myslím, musíš bejt módní ikona."- "Ok, módní ikona, ale ne colorfull ikona!"). Aby toho nebylo málo, odešli jsme i do oddělený s 'accesories' a tam jsem vážně neměli chodit. Aspoň ne s Elizabeth. Jeden košík jsme měli plnej oblečení a druhej téměř do kopce Eliz naplnila různejma potítkama, korálema, přívěskama, naučnicema, prstenama a já nevím čím vším.
"No, myslím, že už toho máme víc jak dost. Kde na to mám brát prachy?" prohlásila jsem a zhroutila jsem se na židli, která tam byla zrovna poblíž.
"A proč myslíš, že jsem asi celej víkend a včera neměla čas? Vydělávala jsem moje zlatá, protože tuhle příležitost profláknout tě někam dál si vážně nenechám ujít a ty taky ne. - Bez keců!" dodala, když viděla, že se nadechuju k protestu. "Víš... jak jsme byli v pátek v tom parku a ty jsi říkala to o tom, že bys chtěla bejt výš než ostatní... chci ti tu možnost dát, ať to stojí cokoliv, protože tě mám strašně ráda a hrozně si tě vážím."
"Aaa Eliz!" skočím jí kolem krku. Lepší kámošku prostě nikdo nemá. Nikdo!
"No fajn, mám 5000,-, takže-"
"Kolik?!!!" zděsila jsem se nad částkou, kterou mi moje milovaná právě oznámila. "Elízo, ty jsi se zbláznila! Ani mi snad neřikej, co si pro to musela dělat... fuj."
"Musela jsem rozvážet letáku, neměj strachy. Žádný veřejný ani soukromý svlíkačky vážně nebyly," ujistila mě Eliz a odběhla do oddělení s botama.
Popravdě v oddělení s botama jsem se sekla i já, protože Conversky za třetinovou cenu, než normálně a ještě k tomu v nejrůznějších barvách? No neberte to! A pak ještě spooousta dalších sk8 botek, který v mým botníku taky nesměj chybět.
"Maj tu mnohem vytuněnější výběr, než minulej měsíc," podotkla jsem při slintání nad jedněma neznačkovejma sk8kama, který ale vypadaly dokonale.
"Jo to maj, koukej!" Eliz přiběhla s botama na šílenejch jehlách.
Pravda, byly docela pěkný, ale v životě bych si to ani-
"Vyzkoušej si je!"
"Ty jsi se zbláznila! Na tomhle bych si rozmlátila hubu, vystřihla ostudu a výron v kotníku, ne díky." založila jsem si ruce, načež na mě Elizabeth začala dělat její psí oči. "Elízo!!!"
"No vidíš, sluší!" tleskala jak pomatená Eliz, když jsem si na nohy nazula ty vražedný věci.
"Výborně, ale už mě chytá křeč a neni tu jediná šance, že bych se v tom postavila."
"To se časem naučíš, berem je!"
Já už jenom radši zakroutím hlavou a nechám jí, ať si utrácí, pak jí to oblečení všechno dám. Dobře, všechno ne. Něco si nechám pro sebe... muhehe. Ne, takovej sobec zase nejsem. Jednou jí to všechno vrátím i s úrokama.
"No, tak myslím, že už máme fakt všechno. Oblečení, doplňky, boty..." zkonstatovala jsem.
"Ne, nemáme," vyvedla mě z omylu Elizabeth a zasněně hleděla kamsi za mě.
Otočila jsem a chvíli jsem pohledem pátrala po regálech, než jsem našla to, na co Eliz tak zízá. Barevný pramínky do vlasů a další vlasový vymoženosti. Podstoupila jsem krok stranou, aby mě Eliz nepřeválcovala, až se na ty její serepetičky vrhne a udělala jsem dobře.
"Ok ok, takže modro-černý, růžovo-černý, černý, blond - hodně černý a blond, červený...hmm... tyrkysový, zelený, oranžový..." předříkávala Eliz a jakou barvu řekla, pramínek umělejch vlasů v tý barvě už ležel v košíku. "Teď ještě sponky a čelenky..." ty brala už po hrstech a rovnou to do toho košíku házela. Pak se zahleděla na obsah košíku a prohlásila, že něco chybí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
BEST VIEW IN FIREFOX, IE 7
1280x1024

Morbid_Curiosity

© 2009