"Třičtvrtě na 5 a 6 sekund, jdeš pozdě," zpražila mě Eliz zlým pohledem a v ruce držela hodinky. Pak ale vyrovnala vrásky, který se jí mračením vytvořily na čele a obočí jí zmizelo pod ofinou. "Co to máš na sobě?"
"Oblečení, představ si to. Chtěla jsi, abych se převlíkla, tak jsem se převlíkla." oznámila jsem jí a šla jsem si připojit proprietky do zásuvek.
"No, tak ok. Podíváme se, co tady máš za písničky." řekla, pohledem mě požádala o půjčení mýho songovýho bločku a začetla se do něj.
"Počkej, ale já myslela, že budu zpívat nějakou známou písničku." zarazila jsem se. Copak tam můžu přijít s vlastníma písničkama?
"Jo, jenže přezpívat písničku umí každej idiot Cake, budeš originální!" zatleskala štěstím a oči jí zářily jako hvězdičky.
"Fuu... to bude trapas."
"Ale hovno..."
Elizabeth se ještě chvíli prohrabovala mýma textama a pak se zarazila. "Máš k těm textům doufám i hudbu...?!"
"K některým jsem se pokusila. Mám to tám-eh-támhle v tom bordelu, kterej jsi včera tak umělecky vytvořila z mejch věcí," ukázala jsem za sebe do kouta.
Eliz se na mě andělsky zazubila a začala se v těch věcech hrabat, takže jsem za chvíli pro změnu pod tou haldou věcí nemohla najít keyboard. Nakonec ale Elíza vítězoslavně vyšla zpoza tričkovýho závěje a nad hlavou držela pouzdro s CDčkama.
"Jo, perfektní a to pouzdro s těma nahrávkama bys mi mohla přinést taky, kdy už jsi mi tak ochotně vydolovala CDčka interpretů od L po S..." řekla jsem a vzala jsem si od ní pouzdro, ve kterym jsem opravdu měla část svých CDček od interpretů, jejichž první písmeno z názvu je L až S.
"No to si snad děláš srandu ne?!" zaklela Eliz a už byla zase zpátky v tý hromadě věcí. "Jakou barvu to pouzdro má? máš jich tu asi mufnáct."
"Mufnáct je moje slovo! A mělo by bejt modrý...nebo žlutý? já teď nevim..." dělala jsem, že přemejšlím.
"Dorte!"
"Červeno-černý je. A neřikej mi dorte!" vztekala jsem se.
"Ok, Dortí," odpověděla medovým hláskej a podala mi červeno-černý pouzdro s nahrávkama k některym s mejch textů. "Tak pouštěj, zpívej, bav mě, má milá!"
Dala jsem teda první CDčko do keyboardu, vyzkoušela jsem, jestli funguje mikrofon a už to jelo. Zpívala jsem jednu písničku za druhou a Eliz jenom poslouchala. Asi po dvou hodinách téměř nepřetržitýho zpívání jsem skončila poslední písničku.
"Páni! Paráda! Proč mi ty písničky někdy nezazpíváš? Ani jsem nevěděla, že ti to skládání a zpívání jde až takhle."obdivovala Elizabeth mojí tvorbu a já byla ráda, že dejchám.
"Vždyť jsem ti to teď zazpívala," podotkla jsem fakt, kterej mě málem položil na krovky. Fuuj brouci. Dobře, tak na krovky ne, na záda. "Tak vybrala jsi něco?"
"Která z těch písniček se ti zpívá nejlíp?"
"Já nevím... všechny tak nastejno, jinak bych je asi nesložila, ne? Ale spíš ty pomalý."
"Ok. Mně se tam líbila jedna pomalá... a mám za to, že jsem jí nedávno někde slyšela," vzpomínala Elizabeth, zatímco já přemejšlela, kde by mohla Eliz slyšet mojí písničku. Nemusela jsem ani přemejšlet dlouho. Elizin skener paměti byl rychlejší. "No jasně, v tom parku jsem tě to slyšela zpívat."
"Jo myslíš 'Please be mine'? To je asi ona," potvrdila jsem jí a hledala jsem k tý písničce nahrávku, která zákonem schválnosti zmizela. "Kde je ta nahrávka?"
"Nevím, nemáš jí v keyboardu, nebo v tom pouzdru?"
"No nemám. Sakra."
Připadala jsem si najednou strašně zoufale. Když nemůžu najít svojí nahrávku, vždycky se cejtim hrozně, protože vim, že mi chybí, ale teď jsem jí ztratila mimo svůj pokoj a to mě znepokojovalo mnohem víc.
"Uááá. Pomoc!"
"No tak klid, Cake, to se určitě najde," uklidňovala mě Elizabeth, ale sama hledala kde to šlo a měla zoufalej výraz ve tváři.





bže.. zase krátký.. ale úžasný!
dáááááááááál.. xD