close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tělesná výměna - 1. Kapitola

25. ledna 2009 v 16:10 | Morbid_Curiosity |  TH-Tělesná výměna
Den jako obvykle. Ráno jsem vstala a máma mě hned seřvala za to, že jsem včera neumyla nádobí. Nezdržela jsem se ani snídaní, abych s mámou nemusela strávit další minuty a poslouchat její nadávky na to, jak se oblíkám, co poslouchám za hudbu a jak celkově vypadám. Vzala sem bágl a vypadla jsem z baráku dřív, než máma přijde i na to, že jsem nevyprala prádlo.
Hned před školou jsem si jako obvykle vychutnala pár přívětivých přirovnání mě k dementovy, krávě a dalšímu dobytku. Aspoň že je se mnou v každý situaci moje nejvěrnější kámoška Sam.


"Ahoj Fruit!" pozdraví mě vesele Sam a snaží se mě svou dobrou náladou nakazit, ale marně.
"Čau." odpovím nepříčetně a posadím se do lavice.
"Platí dneska to co vždycky?" zeptá se mě moje nej kámoška a já jenom kývnu.
Každej čtvrtek si totiž vždycky sedneme u nás doma a tlacháme o takovej těch holčičích věcech a o naprostých kravinách, což mě alespoň trochu přivádí do normálního světa.
Školu jsem jakž takž přestála. Dostala jsem poznámku za to, že jsem poslala učitele fyziky do prdele, pak pětku za domácí úkol, jinak jsem pak chytala jenom jedničky. Takže vlastně standartně. A za tu poznámku vlastně ani nemůžu. Učitel nemá co poslouchat moje rozhovory s ostatníma….nebo snad jo?
Po škole jsme se Sam vyrazili rovnou k nám, protože tvrdila, že mi nutně musí něco hodně rychle říct.
Dorazili jsme k nám, já sem hodila na stolek u mě v pokoji chipsy, sušenky, tyčinky a colu a Sam začala pět ódy na to, že má lupeny na Linkin Park, který tady budou mít zanedlouho koncert. Okamžitě jsme obě začali poskakovat po pokoji a začali jsme vybírat oblečení, který si vezmeme na sebe. Nakonec jsme došli k názoru, že na sebe nic nemámej a tak jsme vyrazili do města na nákupy….
"Mami my jdeme se Sam do města!" houkla sem na mámu a už jsme si to razili přímo do centra.
No ne že by tam bylo nějak moc obchodů.přesně to tam stálo za…a tak jsme jeli až do Berlína.
Tam jsem si vybrala super ošoupaný kalhoty a černo červený triko s nápisem 'I'm cool baby' Bylo správně střelený,to sem tam prostě nemohla nechat!
Dorazili jme zpátky domů asi kolem 11. večer a svalili jsme se rovnou na postel.
"Tak tohle jsem potřebovala," prohlásila Sam a obě jsme se začali smát.
"Jo, to jo," potvrdila jsem, "aspoň jsem zapomněla na mojí nešťastnou lásku," řekla jsem si pro sebe, ale to už byla Sam na odchodu domů.
"Tak zítra se uvidíme," mrkla na mě a zmizela za dveřmi.
Svalila jsem se zpátky na postel a znova jsem si vzpomněla na Lennyho….mýho bývalýho kluka.
"Konec Apple, rozumíš?! Sakra tenhle je pro tebe už tabu, je to debil!" řvala jsem na sebe v duchu, ale nebylo mi to nic platný. Po tvářích už mi tekly slzy nezastavitelnou rychlostí. Přemejšlela jsem jak se zabavit a zbavit se tak myšlenek na Lennyho, ale nic mě nenapadalo. Rozhodla jsem se vzít si na sebe moje nový obléčo a vyzkoušet, jak to vypadá dohromady.
Chvíli jsem si pózovala před zrcadlem, než jsem došla k závěru, že to vypadá vážně dost dobře.
Už bylo asi půl 12, když ke mně do pokoje vlítla máma s tím, jak si to jako představuju říct učiteli do očí, ať jde do prdele a nedokázala pochopit, že sem mu to do očí vážně neřekla. Jen, co máma zapadla, pípnul mi mobil na znamení SMSky.
"Ty krávo co si o sobě vůbec myslíš?!" stálo tam. "Já jsem o tobě nikdy neřekla, že jsi děvka, tak co kecáš?! Pomlouvat…to by ti šlo co?!" byla to SMS od mojí teď už bývalý kámošky Sam.
Nevím, co jí to popadlo, protože já sem nikde nic takovýho netvrdila. Sedla jsem si do jednoho z osmi koutů mého pokoje a rozbrečela jsem se. Přišla sem si jako malý děcko, že pořád brečím, ale nedalo se to ovládat. Z každý strany na mě někdo tlačil. Z každý strany byl někdo, kdo mi dokázal všechno totálně zkazit. Proč???!!!
Uklidila jsem si svoje nový cool oblečení, který teď bylo asi jedinou věcí, která mi v tomhle domě dělala radost. Opět jsem "umřela" na postel a hrozně moc jsem si přála umřít doopravdy, nebo aspoň být někým jiným. Hodiny už odbíjely půlnoc a v tu chvíli se mi hrozně zamotala hlava a pak sem okamžitě usnula…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
BEST VIEW IN FIREFOX, IE 7
1280x1024

Morbid_Curiosity

© 2009