>>>>>U TOMA<<<<<
"To je dneska dementní den sakra!" říkám si pro sebe a shazuju všechny věci ze stolku u sebe v pokoji. Chodím po pokoji sem a tam a mám chuť jít do vedlejšího pokoje a vrazit bráchovi pěstí. Teda jestli se tomu tvorovy vedle vůbec dá říct bratr…. "grrrrrrrrr!"
Takže…začalo to ránem. Hned ráno jsem měl na rohu jednoho domu sraz se svojí holkou, která se se mnou rozešla a začala chodit s Billem. Někdo jí prej navykládal, že mě viděl s jednou holkou ze školy. No… ne, že by to nebyla pravda, ale tak stejně… Potom ve škole… psali jsme písemku a já dostal kuli, páč sem prohlásil že je ten test totálně pitomej. Pak mě chtěl zmlátit jeden kluk, protože sjem z Tokio Hotel a teď se mi můj vlastní bratr směje, že si ani neumím udržet holku a pořád ze sebe dělá machra….no je tohle sakra normální??? Teda já samozřejmě můžu mít holku, na kterou si ukážu, ale to už je jenom vedlejší detail.
"Klid Tome…klídek…..hezky nádech….a výdech….nádech….sakra!!! " snažím se uklidnit ale nepomáhá to.
Už se zas hroutím na postel a ze všeho nejvíc si přeju bejt někým jiným. Ze zapnutý televize slyším známou znělku z nočního pořadu, což znamená, že už je půlnoc.
"Sakra co to je?" řeknu potichu když se mi zatmí před očima.
Už se zas hroutím na postel a ze všeho nejvíc si přeju bejt někým jiným. Ze zapnutý televize slyším známou znělku z nočního pořadu, což znamená, že už je půlnoc.
"Sakra co to je?" řeknu potichu když se mi zatmí před očima.
>>>>>U FRUIT<<<<<
"Máme tu další nový den a s ním další zajímavé události. Z rádia Halo! Se vám hlásí Susan Gut!" slyším budíček.
"Hm…další zajímavé události…další opruznej den," prohlásím potichu a pomalu vstanu. Přijde mi že mám hrozně těžký tělo a zřejmě pěkně zacuchaný vlasy…A taky podivně hlubokej hlas "Bože, co jsem to v noci dělala?" ptám se sama sebe a mířím si to do koupelny. Projdu kolem zrcadla přímo do sprchy, ale v tom zrcadle je něco špatně.
O krok se vrátím a….. "Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!" zaječím když vidím v zrcadle odraz Toma Kaulitze z Tokio Hotel., toho dredatýho mladíka co si o sobě myslí že je hoper. "Kdo mi dal na zrcadlo ten plakát?!!!"
Dám si facku abych zjistila jestli se mi to nezdá, ale nezdá… Obavy z toho, že to není jen plakát se vyplnily.
"Proboha….proboha to ne…. prosím….ať je to sen….prosím….." říkám si v duchu.
"Děje se něco Fruit?" ozve se zpoza dveří.
"Ehm….ne mami v pohodě…" snažím se mluvit aspoň trochu jako opravdová Apple, ale moc nadějí tomu nedávám…
"Hm…další zajímavé události…další opruznej den," prohlásím potichu a pomalu vstanu. Přijde mi že mám hrozně těžký tělo a zřejmě pěkně zacuchaný vlasy…A taky podivně hlubokej hlas "Bože, co jsem to v noci dělala?" ptám se sama sebe a mířím si to do koupelny. Projdu kolem zrcadla přímo do sprchy, ale v tom zrcadle je něco špatně.
O krok se vrátím a….. "Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!" zaječím když vidím v zrcadle odraz Toma Kaulitze z Tokio Hotel., toho dredatýho mladíka co si o sobě myslí že je hoper. "Kdo mi dal na zrcadlo ten plakát?!!!"
Dám si facku abych zjistila jestli se mi to nezdá, ale nezdá… Obavy z toho, že to není jen plakát se vyplnily.
"Proboha….proboha to ne…. prosím….ať je to sen….prosím….." říkám si v duchu.
"Děje se něco Fruit?" ozve se zpoza dveří.
"Ehm….ne mami v pohodě…" snažím se mluvit aspoň trochu jako opravdová Apple, ale moc nadějí tomu nedávám…
>>>>>U TOMA<<<<<
"Tome! Vstávej!!!" křičí na mě Bill za dveřmi mýho pokoje. "Musíme jít zkoušet!"
Dneska je nějak brzo vzhůru…sakra proč zrovna dneska?!
"Aspoň, že dneska nemusím do školy…" řeknu si pro sebe a pomalu se vysoukám z postele. Prohrábnu si rukou dredy….ale…. "Sakra kde mám dready?!" vyjeknu když zjistím, že místo dredů mám jemný, trochu vlnitý světle hnědý vlasy kousek pod ramena.
Vrhnu se ke dveřím a opatrně se kouknu, jestli někdo není na chodbě. "Nikdo tam není takže teď nebo nikdy!" řeknu si v duchu a vyrazím rovnou do koupelny. Okamžitě vletím před zrcadlo a "Co to je?!!! To ne!!!" zařval jsem na celej dům.
"Co je?!" houkne na mě otráveně Bill přes zavřený dveře. "Nic…" řeknu roztroušeně a svalím se na podlahu.
"Bille?"
"No?"
"Já dneska nemůžu jít zkoušet…"
"Proč?" ozve se z chodby Billův vytočeném otrávenej hlas.
"Já mám teplotu a….a…bolí mě hlava….a…… není mi dobře…" vymyslel jsem si rychle výmluvu.
"OK, tak jo. Jdi si lehnout, ať si do toho koncertu zdravej, jasný?!" poručí brácha.
"No jo.." houknu otráveně a pořád jsem úplně mimo.
Konečně klaply dveře a já sem si jistej, že doma už nikdo není. "Pořád tomu nemůžu uvěřit. Vypadám jako Apple Fruit…." Říkám si pro sebe zkroušeně.
Vyrazil jsem z koupelny rychlostí blesku a rychle sem hledal něco co by ze mě hned nespadlo.
"Sakra proč je ta holka tak hubená?" povzdychnu si zoufale a dál se přehrabuju ve skříni. Zrovna jsem prošel kolem zrcadla, když jsem si uvědomil, že teď si jí vlastně můžu konečně pořádně prohlídnout…
"Sakra na co to myslím….jsem v jejím těle….to je pohroma….!!!!
Neschopen slova ještě drahnou chvíli zírám do zrcadla a matně si uvědomuju, co se vlastně děje.
Dneska je nějak brzo vzhůru…sakra proč zrovna dneska?!
"Aspoň, že dneska nemusím do školy…" řeknu si pro sebe a pomalu se vysoukám z postele. Prohrábnu si rukou dredy….ale…. "Sakra kde mám dready?!" vyjeknu když zjistím, že místo dredů mám jemný, trochu vlnitý světle hnědý vlasy kousek pod ramena.
Vrhnu se ke dveřím a opatrně se kouknu, jestli někdo není na chodbě. "Nikdo tam není takže teď nebo nikdy!" řeknu si v duchu a vyrazím rovnou do koupelny. Okamžitě vletím před zrcadlo a "Co to je?!!! To ne!!!" zařval jsem na celej dům.
"Co je?!" houkne na mě otráveně Bill přes zavřený dveře. "Nic…" řeknu roztroušeně a svalím se na podlahu.
"Bille?"
"No?"
"Já dneska nemůžu jít zkoušet…"
"Proč?" ozve se z chodby Billův vytočeném otrávenej hlas.
"Já mám teplotu a….a…bolí mě hlava….a…… není mi dobře…" vymyslel jsem si rychle výmluvu.
"OK, tak jo. Jdi si lehnout, ať si do toho koncertu zdravej, jasný?!" poručí brácha.
"No jo.." houknu otráveně a pořád jsem úplně mimo.
Konečně klaply dveře a já sem si jistej, že doma už nikdo není. "Pořád tomu nemůžu uvěřit. Vypadám jako Apple Fruit…." Říkám si pro sebe zkroušeně.
Vyrazil jsem z koupelny rychlostí blesku a rychle sem hledal něco co by ze mě hned nespadlo.
"Sakra proč je ta holka tak hubená?" povzdychnu si zoufale a dál se přehrabuju ve skříni. Zrovna jsem prošel kolem zrcadla, když jsem si uvědomil, že teď si jí vlastně můžu konečně pořádně prohlídnout…
"Sakra na co to myslím….jsem v jejím těle….to je pohroma….!!!!
Neschopen slova ještě drahnou chvíli zírám do zrcadla a matně si uvědomuju, co se vlastně děje.





Krasnej design ;)