close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nevěřím na osud - 14. Kapitola

2. května 2009 v 16:26 | Morbid_Curiosity |  JB&TH-Nevěřím na osud
"Nééé!" Zamumlám, když slyším ten odpornej zvuk budíku. "Tohle je nezákonný!"
"To možná jo, ale je to důležitý," podotkla Eliz a zívla. "Tak vstávej."
Vyhrabala jsem se teda z postele a už to jelo. V koupelně bylo narváno a navíc totálně nedejchatelno. Takový zmatky jsem po ránu snad ještě neměla. Tady kus oblečení, támhle další. Z ničeho nic mi zmizely džíny, který jsem pak objevila o patro níž hozený na gauči.
Asi po hodině toho rozruchu, když jsem byla zkulturněná i oblečená, jsem zjistila, že nemůžu najít telefon a ještě k tomu ho mám vypnutej, takže mě ani nemohla Elizabeth prozvonit.
"Já bez toho telefonu prostě neodjedu, potřebuju ho k životu," vysvětlovala jsem Eliz a horlivě jsem hledala tu malou stříbrno-černou věc.
"A já ti k životu nestačím?"
"Eliz..."

Nakonec jsem asi po čtvrt hodně mobil našla pod mojí provizorní postelí. "Já fakt nesnáším cestování."
Pak už jsme jenom netrpělivě seděli v obýváku na gauči s připravenýma věcma, než Elizina máma zavelí, že už jedem. Za tu dobu jsme si vyslechly, jak se máme chovat a co máme v případě ohrožení dělat, 100x jsme slyšely otázku "Máte všechno? Jste si jistý?" a dostaly jsme návod, jak se dostat na letiště a další podrobnosti.
"Je skoro 6, měli bysme vyrazit," řekla nakonec Elizina máma a tak jsme si sebraly saky paky a vyrazily jsme vstříct Německu.
Jely jsme necelejch 20 minut na letiště, kde nám Elizabethina máma pomohla odvléct věci do odbavení a dostala nás na 'čekačku'. Ještě jsme se s ní rozloučily a ona pak odjela, zatímco my musely ještě skoro hodinu a půl čekat, než nám poletí letadlo.
"Ty jo, já jsem nějak nervózní," poznamenala jsem a nedůvěřivě jsou z okna koukala na přistávající letadla.
Já, ta s nehoráznou fóbií z vejšek, mám letět letadlem? Navíc, když jsem ještě v životě v zahraničí nebyla? Fakt mám strach, jsem nervózní... momentálně dokonce i pochybuju o tom, že jsem udělala správně, když jsem na tuhle šílenost přistoupila, ale zpátky už to vzít nemůžu a ono se vlastně ani nic moc nestane, když jednou udělám něco jinak, než obvykle, když se do něčeho konečně pustím naplno.
"Jo, já taky... to zmáknem," mrkla na mě Elizabeth a chytla mě kolem ramen.
Konečně se letištní halou roznesl ženský hlas hlásající nastávající odlet našeho letadla.
"Je to tady," poznamenala Eliz a nervózně si chytla svojí cestovní tašku.
"Jo..."
Začínalo mi bejt blbě, jako ještě nikdy. Hrozně sem se klepala a neměla jsem odvahu vstát, protože bych se neudržela na nohou. Nakonec jsem stejně vstala a přesunuli jsem se k nástupu do letadla.
O čtvrt hodinu později už jsem seděli v letadle na svejch místech a jenom čekali, až začneme odlítat.
Pořád jsem se klepala a nervózně koukala z okýnka, jako bych tam hledala nějakou záchranu z toho všeho, čím jsem prošla, co prožívám a co mě teprve čeká. Ale žádná tam nebyla, takže jsem se opřela v sedadla a se zavřenýma očima se modlila, aby to všechno dopadlo dobře. Aby se nic nestalo nebo tak něco.
V hlavě se mi začali promítat vzpomínky na společný chvíle s Eliz. Jak sme spolu ve škole kecaly a řešily různý věci, jak sme spolu chodily ven do parku, jak mě učila fotit, jak mi ze záběru stihnul odlézt u šnek, když sem se ho snažila vyfotit, jak sem Elizabeth nakreslila náš společnej portrét, kterej teď visí u ní v pokoji nad postelí. Prostě na všechno. Něco mi řiká, že tohle má brzo skončit... a já to nechci. Nechci, aby to skončilo. Chci zůstat tady v Londýně ve svý pošahaný škole, ve svým pošahanym okolí s mojí jedinou Eliz.
"Cake? Děje se něco?" ozvalo se najednou z dálky a já se zase vrátila do přítomnosti.
"Ne, nic..."
Z repráků zazněl hlas, kterej nám oznámil, že se máme připoutat, za dvě minuty odlítáme. A tak se celý letadlo začalo poutat do sedaček a kolem se ozval rozjuchanej šum nadšenejch hlasů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lessien Séregon alias Elizabeth Lessien Séregon alias Elizabeth | 2. května 2009 v 16:40 | Reagovat

hej nomrálně jsem dostala nehorázenj výtlem!!! :DDDDD
A víš proč? :D

Jak jsi psala, že koukáš z okýnka a hledáš zachránce tak mi hned hlavou bliklo to, jak krásnej emo boy tam stojí, kouká na tebe tím jedním očičkem a ruce má v bok jako superman... :DDDDD xD omg... :DDDD

2 Morbid_Curiosity Morbid_Curiosity | E-mail | Web | 2. května 2009 v 16:40 | Reagovat

:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D: looooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooool :D:D:DD:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:DD:D:D:D:D:D:D

3 Lessien Séregon alias Elizabeth Lessien Séregon alias Elizabeth | 2. května 2009 v 16:42 | Reagovat

xDDD jsem s emálem zkácela na zem.. xD hej ale fakt.. taký haldy.. xDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
BEST VIEW IN FIREFOX, IE 7
1280x1024

Morbid_Curiosity

© 2009