close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nevěřím na osud - 17. Kapitola

4. května 2009 v 15:14 | Morbid_Curiosity |  JB&TH-Nevěřím na osud
"Eliz!"
"Co je?!"
"Hele!"
"Eh?"
Právě jsem zjistila, že v papírech ohledně soutěže je napsaný, že díky vysoký účasti soutěžících se soutěž protahuje na dva dny.
"Cože?" vyjekla Eliz a vytrhla mi papíry z ruky. "To přece neni možný!"
"No... asi tady zůstanem o den dýl," zkonstatovala jsem a měla jsem z toho docela i radost.
"No... to asi jo. A vadí nám to?" zeptala se Elizabeth jiskrama v očích.
"Ani omylem!"

"Takže, abysme si to ujasnily," začala Eliz přecházet z jedný strany šatny na druhou, "dneska přijde na řadu 500 lidí a... oh můj bože! bude se tam chodit po deseti lidech najednou. Každej zazpívá kousek svý písničky, aby se to stihlo a... jo, takže tam dneska půjdeš dvakrát a zejtra přijdeme jenom na vyhlášení. Protože tady se píše, že... 'v sobotu přijde na řadu 500 lidí, každý zazpívá obě své připravené písničky... bla bla bla a v neděli na řadu přijdou zbylí soutěžící taktéž s oběma písničkama. V ten samý den proběhne od 21 hodin vyhlášení soutěže a udělení cen + speciální cena pro vítěze celé soutěže.'. Tím pádem máme zítra až do 9 čas na to, abysme si prošli Berlín. To je paráda!" ukončila Eliz svůj monolog a já zatím vstřebávala informace. Bylo jich na mě nějak moc.
"Takže to dneska budu mít celý za sebou! Paráda, na podium vylezu jenom dneska," radovala sem se a tlemila zároveň.
"No, moc se neraduje moje milá, zejtra tam půjdeš taky. Pro hlavní cenu," culila se jako jelito.
"Ehm... culíš se, jako by ses mi chystala oznámit, že si uplatila porotu sexem," chytla sem ještě větší výtlem a Eliz se složila ke mně na lavičku, na kterou sem se během Elizinýho monologu natáhla.
"Jo, takže půjdeš na řadu až jako... devátá prakticky," zkonstatovala Elizabeth a začetla se do papíru.
"Yep, takže času dost. Podruhý přijdu na řadu až asi za 150 let, než to odzpívá všech 500 soutěžících. Pak se to hodí ještě jednou."
"Tady píšou, že každem má na svojí písničku minutu a půl. Takže budeme muset ještě vybrat část, kterou zazpíváš."
"Jo, já to udělám. Vytvořim novou nahrávku přesně na tu minutu a půl. Ty zatim vylov to oblečení, co sme vybíraly na tu pomalou." řekla jsem Eliz a vrhla jsem se ke keyboardu a notebooku.
Během půl hodiny už jsem měla nahrávku předělanou, takže jsem si jí zazpívala, vyzkoušela a bylo to ok. Navíc byla potěšující okolnost, že hlasivky jsou v pohodě a že budu zpívat jenom dneska mě potěšilo ze všeho nejvíc. Zejtra bude pohodička.
Elizabeth mi mezitím připravila věci na sebe, který sem si hned, jak sem skončila s přehráváním, oblíkla, a listovala svym osobním katalogem účesů a hledala ty 3, mezi kterýma se údajně měla rozhodovat.
"Hele. Takže tenhle," ukázala na kudrlinkovej účes ála Taylor Swift v Love story," nebo tenhle, "elegantní účes z rovnejch vlasů - téměř rozpuštěnejch, jenom v zadu byl skřipec a nějak zvláštně v tom byly ty vlasy zašmodrchaný, "a nebo tadyten," ukázala poslední účes s copánkovejma drdůlkama, rovnejma u natočenejma vlasama a květinou. Tenhle účes vypadal nejzajímavěji, ale ke mně se absolutně nehodil. Vlastně žádnej se ke mně nehodil.
Malá, štíhlá holka s hnědýma očima, dlouhýma hnědýma rovnýma vlasama a svým vlastním stylem nápadně podobnym emo-punk-rock. Tak co si vybrat?
"No... já nevím. Co kdybys vymyslela něco vlastního? Něco, co se ke mně bude hodit víc, než tyhle účesy?" Věřila jsem, že Elizabeth něco dokáže vymyslet.
"Ok. Sedej," posadila mě na židli a začala mi něco na tý hlavě tvořit. Asi po hodině přede mě postavila zrcadlo a já nevěřila svým očím. Ta osoba v tom zrcadle jsem prostě nebyla já - ani omylem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
BEST VIEW IN FIREFOX, IE 7
1280x1024

Morbid_Curiosity

© 2009