"Eliz!" vběhla sem do šatny.
"Co se děje? Už ste skončili?" Elizabeth okamžitě vyskočila na nohy a vrhla se mi kolem krku.
!Ne, ale pojď se mnou, dělej!" táhla sem jí za sebou zase zpátky.
"Co-?"
"Teď to neřeš a pojď!"
Doběhly sme zpátky na sálu a Eliz málem spadla čelist. "Hustě!" zašeptala.
"Omlouvám se, ale já vám nedokážu, proč bych chtěla nebo měla být SuperStar a ona to ví. Tohle je Elizabeth," představila sem El porotě a nikdo nechápal - včetně mě.
"Proč...proč by Cake měla být SuperStar? To je docela jednoduchý. Ona si to totiž zaslouží. Má skvělý hlas, nádherný písničky a spoustu nápadů. V každý volný chvíli svěřuje svoje aktuální myšlenky a nápady papíru a z toho pak tvoří.
Snad nikdo na světě to nemůže soudit tak, jako já, protože já s ní trávím většinu svýho času a vím, jaká je. Je skvělá.
Navíc si myslím, že by o její hudbě mělo vědět mnohem víc lidí, než já a ona. Je totiž o co stát. Kromě toho, s prominutím, Dortí, myslím, že by měla vypadnou z toho ruchu, ve kterým doma žije. I kdyby to mělo být do ruchu se jménem Sláva."
Elizabeth dořekla poslední slova, vydechla a šla si stoupnout do kouta podia.
Já zatím přemejšlela, proč mě vůbec napadlo přitáhnout sem Eliz. Byl to ten nešílenější nápad, kterej sem kdy dostala a začínama sem mít pocit, že nechat za sebe mluvit kámošku...? i nejdětinštější, ale co už...
"Děkuju," zašeptala sem a šla sem si dneska už potřetí stoupnout před porotu.
"Dobrá tedy, tak teď zpívej druhou písničku," pokynula Sarah, "Co to bude?"
"Moje druhá písnička, ačkoliv sem absolutně netušila, že tu kluci budou, je písnička právě od Tokio Hotel. Je to jejich 'Über ende der Welt' přezpívaná do angličtiny. Překládala sem si to sama a jako anglický název jsem tomu dala 'Ready, set, go!'" vysvětlila sem a začala sem zpívat.
"Fajn, tak jo," začala zase povídat Nena, když sem dozpívala, "zítra se tu sejdeme cca kolem 9. - uvidí se, jak to časově vyjde... A my si jdeme dát pauzu," usmála se a odešla.
Naše skupina mezitím rozpustila pódiovej dýchánek a já s Eliz sme se vrátily do šatny sbalit si věci.
"Uf, ty vole, tak to bylo hustý," zhroutila se Alizabeth na lavičkum "absolutně to nechápu. A... ty dva kluci, co tam byli, sou Bill s Tomem, ne?"
"Jo, no, sou. Uá! Hurá, mám to za sebou! Zejtra sem snad ani nepůjdu. Za prvý to nemá smysl a za druhý sem se dneska chovala jako naprostej idiot - jako dementní děcko," zhroutila sem se vedle Eliz.
"No to teda půjdeš, bez keců! Bylo by blbý to vyhrát a nevzít si cenu osobně," vyskočila El jako čertík z krabičky, s rukama v bok a s výrazem rozzuřenýho býka. A pak se pustila do balení.
"Jako bych to mohla po dnešku vyhrát," tlemila sem se a začala sem Eliz pomáhat s balením.
Asi po 15 minutách sme měly všechno baouchaný v tašce a mohli sme vyrazit směrem k našemu hotelu.
"Já jdu ještě na záchod," oznámila sem. Za celej den sem jaksi ještě nebyla na záchodě. - Tahle myšlenka mě pobavila.
Vyšla sem na chodbu a bez tý malý ukecaný paní sem byla totálně v prdeli. Najednou se tu objevilo asi milion chodeb a dvěří a já nevěděla kudy kam.
"Do hajzlu!" ulevila sem si a odebrala sem se do nějaký chodby. Doufala sem, že právě tam by se mohlo nějaký to 'wécéčko' najít. No prej nemohlo.
Jako by tak chodba byla nekonečná, sem šla asi 5 minut a pořád nikde nic. Na dveřích bylo napsaný všechno možný od 'Kuchyně' až po nějaký očíslovaný dveře, jenom 'WC' nikde.
"Sakra ty němčouři snad nechoděj na záchod, nebo jak?!" ztrácela sem trpělivost a vzdala sem snahu objevit záchod. Otočila sem to a šla zase zpátky. Problém byl v tom, že už sem si nepamatovala, kudy sem přišla. Po cestě sem totiž několikrát zahybala a nevybavuju si kam.
Navíc sem si pomalu ale jistě začala uvědomovat, že to tam vypadá jak v podzemních koridorech, protože všude byly jenom dveře a chodby, ale nikde žádný okna. Docela mě to děsilo a po celým těle mi naskočila husí kůže.
K mýmu proklatýmu neštěstí pravděpodobně právě vypadnul proud, neb se ozvalo krátký 'PRÁSK' a všude byla totální tma a ticho.
"Do prdele už ale!!!"





xDD uáá dalšíííí.. :DDDD