"Hahah-heeeej! Co to je?!" ozval se odněkud známej německej hlas. "Máte někdo baterku, lucernu nebo benzín a zapalovač?"
"No běžně nosim po kapsách, zrovna dneska nemám..." ozval se druhej německej hlas - též známej.
Oba hlasy se pomalu přibližovaly.
"Jo a jak teď trefíme zpátky? Takhle to bude ještě složitější než za světla. Chjooo okna... kde jsou okna?!"
"No i kdyby tu byly, tak by nám to moc nepomohlo, neb je tma jak v prdeli i venku."
"Jo fájn. Takže si tu-aaaaaaau!"
"Jáááu!"
"Do piče!"
Tri hlasů se ozvalo zároveň - dva německy jeden českej (hádejte kretej...) - když sem se s Billem a Tomem srazila.
Vytáhla jsem z kapsy telefon - bez signálu mimochodem a svítila kolem sebe.
"Eh... jo... no... ty ses tu... to... no..."
"Jo, ztratila jsem se," přerušila jsem Tomovo koktání a dál svítila kolem a hledala cokoliv, co by mohlo připomínat únikovou cestu.
"Ještě řekni, že taky hledáš záchod..." řekl posměšně Tom.
"Neee... hledám párty parket, nepotkali jste ho cestou? Je velkej a svítí - barevně!" řekla jsem ironicky.
Ne, že bych kluky z Tokio Hotel neměla ráda, ale v tuhle chvíli mi ty jejich kecy pomáhali absolutně minimálně. Panika se dostavovala rychleji, než bych sama chtěla.
"No tak se zase hezky uklidníme. Ty jsiii.... Casey?" rozťal nastávající hádku Bill.
"Jo"
"Fajn Cake-"
"Casey!"
"Casey... a Tome. Všichni teď budeme mobilem svítit na cestu. Třeba se dostaneme aspoň někam."
"Nerada to řikám, ale tvoje 'někam' je momentálně úplně stejný jako naše 'někde'," podotkla jsem, ale poslušně jsem svítila na cestu mobilem, abysme se aspoň hnuli z místa.
"Hahaha..."
Šli jsme strašně dlouho, až sme uslyšeli nějaký zvuky.
"To jsou hlasy?" zeptal se Tom rádoby tajemně.
"No nééé vážně?" nadhodila jsem ironicky.
"Hele nebuď nepříjemná, nebo tě nenecháme vyhrát," vyhrožoval Tom.
"Bububu, řekl Speciální host," dodala jsem.
"Fákt vtipný."
"Já to ale fákt vim."
"Řekni mi, co nevíš?"
"Nevim, proč tu musim trčet zrovna s tebou."
"To já zrovna vim."
"Hm?"
"Je to osud..."
"A v roce 2012 přijde pohroma světa. Abrakadabra."
"Ty jsi vážně nesnesitelná."
"Gratuluju, právě si poznal mé lepší Já."
"Lepší? Nechci poznat to horší."
"Dobře děláš kamaráde."
"Nejsem tvůj kamarád."
"Tvrdí kdo?"
"Tvrdim já - Tom Kaulitz!"
"Ó bože na nebesích...."
"Přestaň už!"
"Tak drž hubu!"
"Ty drž hubu!"
"Prosim?!"
"Seš hluchá?"
"Možná, ale ve srovnání s tvojí blbostí je to lehce přehlídnutelnej detail."
"Řekla malířka."
"Nepoužívej moje fráze, buď od tý lásky."
"Nebo co?"
"Nebo ti dám do držky."
"Ohoho-"
PRÁSK!
"Jáááu! Ty krávo!"
"Já ti to řikala. Bůůů!"
"Bille!!!"
"Drž hubu už," ukončil to Bill.
Na Tomův momentální výraz jsem si vážně musela posvítit, neb to stálo za to. Tvářil se jako pětiletej chlapeček, kterýmu právě ukradli gumovýho dinosaura. Výraz jasně říkal "Já ho pomstím!"





takhle krátký no to si děláš prdel!!!! :D jinak mh... docela dobrý... :D:D:D::DD: xD proč jsi byla tak zlá??? :D