"No a jak se má moje dcéra?" ozvalo se rozverně po chvilce ticha z telefonu.
"To nevím, ale jestli se ptáš na mě, docházej mi peníze na cigára. Nebylo by od věci mi něco málo poslat na účet, když se tam teda máš ták strašně dobře." nadhodila sem.
Cigára? Jo cigára. Peníze? Jo peníze. Samozřejmě, že to táta bral jako jednu s mejch strašně vtipnejch hlášek a to že kouřim si nepřipustí. Já ho o tom taky nehodlám přesvědčovat. On si zjevně myslím, že nepopiju, nepokouřím a do svatby nezašukám, což se sice krapet mýlí, ale budiž, nechám ho při tom.
"No a na to jsem se tě chtěl právě zeptat-"
"Vážně?! No to snad ne. Jsi má spřízněná duše! Přesně víš kdy poslat peníze na cigárka!" zvolala sem ironicky.





