close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

JB&TH-Nevěřím na osud

Nevěřím na osud - 22. Kapitola

26. července 2009 v 23:16 | Morbid_Curiosity
"Já tě jednou dostanu," zašeptal Tom a uraženě kráčel vpřed, kde narazil do zdi.
"Nebo tě jednou dostane zeď..."
Bill jenom zakroutil hlavou a šel dál.
"Hele... támhletou škvírou prochází světlo," ukázal Bill asi 10 metrů před nás k zemi.
"Ale vždyť nejde proud..." řekla jsem a šla blíž.
"To je fuk, hlavně když se odsud dostaneme," mávnul rukou Bill a otevřel dveře.
Konečně sme byli veku z toho pekla. Zpátky na chodbě, kde se srážel náš "SuperStar team".
"Ó paráda. A teď ten záchod," začala sem se ohlížet. Stav bez WC se ale nezměnil, neb na dohled žádný WC pořád nebyly.
"Do prdele! My už tam měli bez před 13 minutama!" vyjekl Bill a splašeně pobíhal kolem.
My s Tomem na něj jenom nechápavě zírali. Můj pohled se ovšem okamžitě stočil na Toma,neb si držel svůj krvácející nos.

Nevěřím na osud - 21. Kapitola

26. července 2009 v 22:52 | Morbid_Curiosity
"Hahah-heeeej! Co to je?!" ozval se odněkud známej německej hlas. "Máte někdo baterku, lucernu nebo benzín a zapalovač?"
"No běžně nosim po kapsách, zrovna dneska nemám..." ozval se druhej německej hlas - též známej.
Oba hlasy se pomalu přibližovaly.
"Jo a jak teď trefíme zpátky? Takhle to bude ještě složitější než za světla. Chjooo okna... kde jsou okna?!"
"No i kdyby tu byly, tak by nám to moc nepomohlo, neb je tma jak v prdeli i venku."
"Jo fájn. Takže si tu-aaaaaaau!"
"Jáááu!"
"Do piče!"

Nevěřím na osud - 20. Kapitola

14. května 2009 v 19:24 | Morbid_Curiosity
"Eliz!" vběhla sem do šatny.
"Co se děje? Už ste skončili?" Elizabeth okamžitě vyskočila na nohy a vrhla se mi kolem krku.
!Ne, ale pojď se mnou, dělej!" táhla sem jí za sebou zase zpátky.
"Co-?"
"Teď to neřeš a pojď!"
Doběhly sme zpátky na sálu a Eliz málem spadla čelist. "Hustě!" zašeptala.
"Omlouvám se, ale já vám nedokážu, proč bych chtěla nebo měla být SuperStar a ona to ví. Tohle je Elizabeth," představila sem El porotě a nikdo nechápal - včetně mě.
"Proč...proč by Cake měla být SuperStar? To je docela jednoduchý. Ona si to totiž zaslouží. Má skvělý hlas, nádherný písničky a spoustu nápadů. V každý volný chvíli svěřuje svoje aktuální myšlenky a nápady papíru a z toho pak tvoří.

Nevěřím na osud - 19. Kapitola

14. května 2009 v 19:00 | Morbid_Curiosity
"Tak tedy začneme, první na řadě je kdo?"
A tak sme teda začali. Já byla z nějakýho záhadnýho důvodu na řadě až poslední, a tak mi nezbylo nic jinýho, než čekat, až dozpívají všichni přede mou. Byli téměř všichni opravdu skvělí. Je zvláštní, jak člověku, který umí zpívat, už od dětství říkají, jaký je to zvláštní nadání a jak jsou jedinečný, ale právě tady se pozná, že to vlastně vůbec není pravda. Nebo možná jo, ale je to většinová pravda.

Nevěřím na osud - 18. Kapitola

14. května 2009 v 18:38 | Morbid_Curiosity
Z vlasů mi Elizabeth upletla dva copy a zapletla do nich červený sametový stužky. Přední vlasy mi volně sepnula skřipcem dozadu. Vypadalo to jednoduše, ale nádherně, elegantně a ne upjatě. Nevypadalo to ani princeznovsky a kdybych si tohle uměla na hlavě vytvořit sama, tak to tak nosím pořád.
"Páni...! To si děláš prdel?!" vyjekla sem a nevěřícně zírala do zrcadla.
"No...hm...nelíbí se ti to? Já to když tak předělám..."
"Ne! To ať tě ani nenapadne! Vypadá to naprosto skvostně."
V tu chvíli do naší šatny, ve který sme zatím pořád vyly sami, vtrhla nějaká malá paní a začala na nás něco šprechtit německy. Jen, co to dožvatlala, vyběhla a bouchla za sebou dvěřma.

Nevěřím na osud - 17. Kapitola

4. května 2009 v 15:14 | Morbid_Curiosity
"Eliz!"
"Co je?!"
"Hele!"
"Eh?"
Právě jsem zjistila, že v papírech ohledně soutěže je napsaný, že díky vysoký účasti soutěžících se soutěž protahuje na dva dny.
"Cože?" vyjekla Eliz a vytrhla mi papíry z ruky. "To přece neni možný!"
"No... asi tady zůstanem o den dýl," zkonstatovala jsem a měla jsem z toho docela i radost.
"No... to asi jo. A vadí nám to?" zeptala se Elizabeth jiskrama v očích.
"Ani omylem!"

Nevěřím na osud - 16. Kapitola

4. května 2009 v 14:41 | Morbid_Curiosity
"Tak, a jde se zpívat..."zavelela Eliz a vrhla se do tašky s hudebníma věcma.
"Fakt to tolik spěchá?" řekla sem otráveně a 'umřela' jsem na gauč.
Eliz se na mě podívala pohledem rozzuřenýho bizona. "Já chci, abys vyhrála, takže to vyhraješ a teď jdeš cvičit."
"Rozkaz, kapitáne," zasalutovala jsem a šla jsem jí pomoc.
Vytahaly jsem všechny věci včetně keyboardu, notebooku a nahrávek a dali se do cvičení.
Asi 10x dokola jsem zpívala vybranou pomalou a 10x vybranou rychlou - obě z mojí vlastní tvorby. Než jsme skončily, bylo kolem půl osmý večer a já měla pocit, že další den na tý soutěží zřejmě nevydám ani hlásku, jak mě bolely hlasivky.

Nevěřím na osud - 15. Kapitola

2. května 2009 v 17:05 | Morbid_Curiosity
Letadlo se pomalu začalo zvedat a mě se ve stejný intenzitě začal zvedat žaludek.
"Nebudeš zvracet, že ne?" ozvala se vedle mě polo vyděšeně - polo pobaveně Elizabeth a už sahala po papírovym pytlíku.
"Ne, nebudu!" začala sem se tlemit a nervozita trochu upadla stejně jako nevolnosti.
Už sem byli vysoko ve vzduchu a letěli sme v rovině, takže se všichni začali odpoutávat a normálně si povídat.
Elizabeth vytáhla notebook a celou cestu, která trvala cca dvě hodiny - ani ne, sme hráli nějaký hry, který si tam Eliz stihla nainstalovat, takže o zábavu sme měli postaráno a já neměla čas přemejlšet nad ničim jinym.
"Zapněte si pásy, přistáváme," ozvalo se zase z repráků a tak se zase všichni připoutali a letadlo začalo klesat.

Nevěřím na osud - 14. Kapitola

2. května 2009 v 16:26 | Morbid_Curiosity
"Nééé!" Zamumlám, když slyším ten odpornej zvuk budíku. "Tohle je nezákonný!"
"To možná jo, ale je to důležitý," podotkla Eliz a zívla. "Tak vstávej."
Vyhrabala jsem se teda z postele a už to jelo. V koupelně bylo narváno a navíc totálně nedejchatelno. Takový zmatky jsem po ránu snad ještě neměla. Tady kus oblečení, támhle další. Z ničeho nic mi zmizely džíny, který jsem pak objevila o patro níž hozený na gauči.
Asi po hodině toho rozruchu, když jsem byla zkulturněná i oblečená, jsem zjistila, že nemůžu najít telefon a ještě k tomu ho mám vypnutej, takže mě ani nemohla Elizabeth prozvonit.
"Já bez toho telefonu prostě neodjedu, potřebuju ho k životu," vysvětlovala jsem Eliz a horlivě jsem hledala tu malou stříbrno-černou věc.
"A já ti k životu nestačím?"
"Eliz..."

Nevěřím na osud - 13. Kapitola

30. ledna 2009 v 1:20 | Morbid_Curiosity
"Fajn, takže můj časovej plán absolutně nevyšel," dostala výtlem Elizabeth a já s ní.
"Stává se i v lepších rodinách," uklidňovala jsem jí.
"No to je fuk, tak jdeme balit, ne?" zvedla se Eliz a hnala se pro cestovní tašky.
Já se zatím vrhla na skládání věcí, který jsme díky našemu hledání nahrávek a oblečení, rozházeli totálně po celym pokoji.
Po chvíli se vrátila Elíza a nesla čtyři tašky.
"Čtyři? Na co proboha 4?"
"Já nevím, to se ještě pozná, kolik jich bude potřeba," řekla a a pomáhala mi se skládáním věcí.
Asi po půl hodině jsme měli všechno poskládaný na hromádkách na zemi a vybírali jsme, co si vezmeme s sebou. Když jsme si teda konečně sbalily všechny svoje věci - každá do jedný tašky, který ovšem byly hrozně prostorný, vypadalo to, že tam jedeme spíš na půl roku, než na dva dny.

Nevěřím na osud - 12. Kapitola

30. ledna 2009 v 0:53 | Morbid_Curiosity
"Co jsi dělala celou tu dobu?" zjišťovala jsem, když jsem se vrátila zpátky do pokoje, abych Elizabeth pomohla balit. Ta tam ležela na gauči a nepřítomně koukala do stropu.
"Přemejšlela..."
"O čem?"
"Ale... tak mě napadlo... Víš, kdyby se tam v tom Německu něco stalo-"
"Jak jako 'stalo?"
"No prostě kdyby ses tam rozhodla tam zůstat, nebo kdyby si třeba vyhrála, tak-"
"Tak co? Tak bych prostě vyhrála a jela bych zpátky. Víš, já jsem o tom, že bych tam zůstala taky hodně přemejšlela, ale já bych bez tebe nemohla bejt prostě. Nedokážu si to představit, že bych tě už každej den neviděla, nekecala bych s tebou,nechodila bych s tebou ven fotit, nedělala by jsi mi na hlavě všechno, co tě napadne... to by prostě nešlo." sedla jsem si vedle Eliz na gauč.

Nevěřím na osud - 11. Kapitola

30. ledna 2009 v 0:34 | Morbid_Curiosity
"Fíha, už je skoro půl 11., měly bysme máknout," popoháněla mě Eliz, "už jsme měli bejt uprostřed nacvičování a ještě nemáme ani vybraný oblečení, takže makej."
"Omg."

>>><<<


"Ty pořád nechápeš, že já si na sebe šaty v životě nevezmu! Ani nic béžovýho, světlýho nebo jinak vyblitýho, ne. Chci černou, černou, černou a maximálně bílou, červenou nebo fialovou," objasnila jsem Eliz, která si můj monolog vyslechla a začala se hrabat v naší hromadě věcí (starejch i 'novejch), ze který vyhazovala všechny věci v barvách, který jsem já právě nadiktovala.
"Tak, tady to máte, veličenstvo, bude vám to stačit," poznamenala, když našla všechny věci a že jich nebylo málo.
"Ok, dík."

Nevěřím na osud - 10. Kapitola

30. ledna 2009 v 0:03 | Morbid_Curiosity
"Tady to je!" vykřikla Elizabeth a řítila se k oknu, do kterýho se jí podařilo čelně narazit.
Místo díkůvzdání jsem chytla hroznej výtlem a nebyla jsem schopná si od ní ani to pouzdro vzít. Navíc buvolí výraz v Eliziný tváři měl jen jednu chybu a tou bylo, že značil chystanej útok na mě. Takže když jsem konečně byla schopná popadnout dech, vyřítila jsem se z pokoje a letěla jsem se jí schovat. Za mnou se jenom ozýval dusot a vřískot nasraný Eliz.
Během pěti minut, který jsem strávila pod linkou v kuchyni, se vřískot a dusot změnil v ránu a strašnej výtlem. Tak jsem se odvážila vylézt ze svýho bezpečnýho úkrytu a zjistit, co se děje.
Došla jsem do chodby a tam Elizabeth ležela na zemi s obličejem v dlaních zpoza nichž proudem tekly slzy smíchu.
"Co je?" zjišťovala jsem.

Nevěřím na osud - 9. Kapitola

28. ledna 2009 v 22:15 | Morbid_Curiosity
"Třičtvrtě na 5 a 6 sekund, jdeš pozdě," zpražila mě Eliz zlým pohledem a v ruce držela hodinky. Pak ale vyrovnala vrásky, který se jí mračením vytvořily na čele a obočí jí zmizelo pod ofinou. "Co to máš na sobě?"
"Oblečení, představ si to. Chtěla jsi, abych se převlíkla, tak jsem se převlíkla." oznámila jsem jí a šla jsem si připojit proprietky do zásuvek.
"No, tak ok. Podíváme se, co tady máš za písničky." řekla, pohledem mě požádala o půjčení mýho songovýho bločku a začetla se do něj.
"Počkej, ale já myslela, že budu zpívat nějakou známou písničku." zarazila jsem se. Copak tam můžu přijít s vlastníma písničkama?
"Jo, jenže přezpívat písničku umí každej idiot Cake, budeš originální!" zatleskala štěstím a oči jí zářily jako hvězdičky.

Nevěřím na osud - 8. Kapitola

27. ledna 2009 v 17:45 | Morbid_Curiosity
"Dortí!!! Budíček!"
"Grrr! Já tě zabiju. Vždyť je teprve... 4?! Ty ses zbláznila, ne? Spim dál!" protestantsky si přikryju hlavu peřinou a dál spím - lépe řečeno snažím se spát, protože Elíza mi mojí pracně vyhřátou peřinku bere. "Ok, vždyť už jdu..." vzdala jsem to nakonec.
Dneska nás čeká strašná spousta práce. Připravování hudby, oblečení, balení... Člověk by řekl, že tam jedeme tak na půl roku a ne na dva dny.
Navíc pořád musím myslet na včerejšek. Na to naše rodinný loučení. Josh seděl v kuchyni a studoval dno prázdnýho hrnku od kafe a máma mě jenom letmo objala a pak šla Joshovi ten prázdnej hrnek hodit do dřezu. Nic víc. Jediný slovo jsem od nich neslyšela. Vlastně poslední, co jsem od mámy dneska slyšela, bylo "Chovej se tiše, Josh spí!". Mrzí mě to. Neříkám, že máme doma ukázkovej vztah,ale bejvalo to lepší. Nevím, co se pokazilo, ale uvnitř mě to strašně užírá, když vidim, jak dokonalej vztah s rodinou má Elizabeth.

Nevěřím na osud - 7. Kapitola

26. ledna 2009 v 22:01 | Morbid_Curiosity
"Jak můžeš říct, že něco chybí, když už mám plnej třetí košík?"
"Ne... něco prostě chybí. Počkej, nech mě chvilku - už to mám!" otočila se Eliz na podpatku a zmizela za regálem. Jsem upřímně zvědavá, co nám to vlastně chybělo.
Asi po pěti minutách se vrátila a v ruce držela asi 7 korunek. "No nejsou perfektní?"
"Úchvatný, ale k čemu ti tohle všechno vlastně bude?" ukázala jsem na všechny tři košíky.
"Mně k ničemu, ale z tebe to udělá hvězdu. A ty věci do vlasů tebe i mě," zasmála se, hodila korunky do košíku a vyrazili jsme už konečně k pokladně.
"Stop!"
"Eliz už máme všechno."
"Ne, to teda nemáme."
"To už jsi řikala."
"No tak vidíš," táhla mě k oddělení se spodním prádlem. "Na, na, na a... tohle, tohle a tohle si vezmi taky. A ještě tohle." naházela mi do rukou několik setů a postrkovala mě do kabinky.

Nevěřím na osud - 6. Kapitola

26. ledna 2009 v 22:01 | Morbid_Curiosity
Notnou chvíli jsem se ve vyhlídnutým triku (černym s růžovýma sluchátkama a deskama) nakrucovala před zrcadlem v kabince, než jsem se odhodlala předvést se i Eliz. A opravdu jsem z tý kabinky radši vylejzat neměla. Jakmile jsem totiž odhrnula závěr, spatřila jsem kopu barevnejch hadrů a pod nima dvě známý dřínový nohy.
"Tady jsem ti něco málo našla." prohlásila Elizabeth.
"Málo? V tom případě nechci vidět, co u tebe znamená hodně. Radši nechci ani vidět, co je u tebe středně." vzala jsem si od ní kopu věcí a jednu po druhý jsem jí na sobě ukazovala.

Nevěřím na osud - 5. Kapitola

26. ledna 2009 v 20:48 | Morbid_Curiosity
"Ježiš... zlato chceš nějak pomoc?"přiběhne ke mně po dvouhodinovce malování Eliz a bere mi věci z rukou.
"Jo... zabij mě a zakopej mě někam... hodně daleko, široko a hluboko." řekla jsem a zhroutila jsem se pod nejbližší strom. "Dneska je vážně den..."
"Co se stalo prosimtě?" pečlivě si mě prohlíží Eliz a zkoumá, jestli nemám nějakou viditelnou újmu na zdraví.
"Takovou pohromu jsi vážně ještě neviděla. Nejdřív se mi podařilo vylejt vodu od barev na svůj výtvor. Když sem si šla pro novou vodu, zakopla sem o Julii, ta spadla na svůj stojan, a ten jak se složil, složila se celá řada těch stojanů. Tohle se prostě může stát jenom mně."
"Ale no tak. Jsou i horší věci... a taky lepší." řekla tajemně Elizabeth.

Nevěřím na osud - 4. Kapitola

26. ledna 2009 v 16:25 | Morbid_Curiosity
"Kde jsi?" píšu Elizabeth SMSku, protože už na ní dobrou půl hodinu čekám před školou, pomalu zvoní a ona pořád nikde. Nakonec to čekání vzdám a jdu do třídy na první hodinu, kterou je můj velmi oblíbenej předmět - tož matika.
Přibližně uprostřed hodiny se roztlítnou dveře a v nich stojí udejchaná Eliz.
"Par-pardon, promiň, že-že jdu pozdě. Uf... Já jsem to...byla to... na poště a ona tam byla to... moc to... velká...Uff... fronta. Ehm... pardon." vyklopí ze sebe a zapadne do lavice vedle mě přes uličku.
"Slečno Rokwoodová, nejsme holubník, sem si nemůžete jen tak vtrhnout, jako by se nechumelilo." poznamenala ostře učitelka a pohoršeně se na Eliz podívala.
"Ono se taky nechumelí.Kdyby se v létě chumelilo, na koupák bychom chodili v zimě." podotkla jsem docela správnej dodatek k učitelčinýmu proslovu.

Nevěřím na osud - 3. Kapitola

26. ledna 2009 v 15:17 | Morbid_Curiosity
"Hele!" vnutí mi Eliz svůj foťák a ukazuje, co nafotila. Opět jsem mohla jenom tiše závidět jejímu umění s jazykem na vestě. Měla pravdu, ty barevný brouci jsou fakt úžasný na těch fotkách.
"Co to je?" ukážu poněkud vyvedená z míry na cosi na jedný z fotek, co vypadalo jako bílej opar vznášící se jen tak nad zemí.
"Ježiš...toho jsem si nevšimla a fotila jsem to...ehm...támhle!" ukáže Eliz k můstku přes potůček. "Támhle nad tím kamenem by to mělo bejt."
Okamžitě jsme se sebrali a běželi k můstku. Ta podivná bílá věc už tam nebyla ale za to jsme tam měli naprosto překrásnej výhled na město.
"Ty jo... bejt tak takhle vysoko pořád a ne jenom ve snu nebo tady..." prohlásila jsem zasněně a tiskla jsem si svojí písničkou napsanou v bloku na prsa.
 
 

Reklama

BEST VIEW IN FIREFOX, IE 7
1280x1024

Morbid_Curiosity

© 2009